Ekorada na květen: Není všechno zeleň, co se před námi zelená

15.05.2013

Ekologické kotle na uhlí, ekologická auta se spalovacím motorem, přírodní balené vody...
Environmentální tvrzení (sdělení o environmentálním dopadu výrobku) se stalo určitým druhem reklamy a v mnoha případech bývá nepřesné, zavádějící či vysloveně lživé (tzv. greenwashing). Taková tvrzení doprovozená líbivou grafikou povětšinou klamou spotřebitele, který (pokud si tuto manipulaci uvědomí) pak začne mít pochybnosti o všech výrobcích a službách, které jsou ohleduplné k životnímu prostředí – třeba i výrobcích certifikovaných registrovanou ekoznačkou, která (na rozdíl od jiných) zaručuje ověřené vlastnosti výrobku.
Abychom mohli posoudit environmentální dopady, musíme znát či aspoň odhadnout životní cyklus výrobku. To znamená veškeré vazby mezi výrobkem a prostředím, počínaje těžbou surovin pro výrobu a konče zpracováním odpadu, pokud již výrobek doslouží.

Rady pro orientaci v environmentálních tvrzení:
1. K environmentálním tvrzením buďme kritičtí, ale ne odmítaví.
2. Rozlišujme a kupujme skutečně environmentálně přínosné výrobky (a služby), má to smysl.
3. Informace, které si o zboží vyžádáte sami jsou téměř vždy lepší, než ty, které provází propagaci výrobku. Environmentální tvrzení musí být přesné, ověřitelné a pokrývat celý životní cyklus výrobku.
4. Ekoznačky (ty pravé, registrované) nejsou reklamním sdělením a zaručují nízkou environmentální zátěž výrobku. Usnadní vám rozhodování, je však třeba naučit se je rozlišovat mezi falešnými.
5. Nejvíce „ekologický“ výrobek je ten, který nemusí být vyroben a nejvíce „zelená“ energie je ta ušetřená.
6. Jen velmi málo výrobků je jednoznačně „ekologických“ a téměř vždy musíme posuzovat více kritérií současně. Pomoci může tato orientační tabulka pro posouzení environmentální šetrnosti výrobků: